Mezinárodní projekt ECOBREED je financován v rámci programu výzkumu a inovací Evropské unie Horizon2020 a je koordinován Slovinským výzkumným zemědělským ústavem (www.kis.si). Soustředí se na čtyři druhy plodin, které byly vybrány podle jejich potenciálu přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti ekologického zemědělství, tj. na pšenici, brambory, sóju a pohanku.

Projektem se v Úrodě č. 10/2022 zabývá RNDr. Veronika Dumalasová, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Konstatuje, že cílem projektu je zlepšit dostupnost osiva a odrůd a definovat vlastnosti a vhodné kombinace vlastností pro ekologickou produkci a produkci založenou na nízkých vstupech. Projekt také přispívá k tvorbě nových odrůd vhodných do ekologického zemědělství a podmínek nízkých vstupů.

Zaměření projektu ECOBREED

Projekt ECOBREED se konkrétně zaměřuje na:

• Hodnocení morfologických znaků, tolerance/odolnosti k biotickým a abiotickým stresům a výživové hodnoty vybraných materiálů, které jsou vhodné do křížení pro ekologické zemědělství.
• Vyhodnocení potenciálu genetické variability pro zvýšený příjem živin z půdy.
• Vyhodnocení potenciálu genetické variability pro zvýšenou konkurenceschopnost vůči plevelům.
• Optimalizaci množení a produkci osiva pro ekologické zemědělství.
• Šlechtitelské programy ve spolupráci s ekologicky hospodařícími zemědělci prostřednictvím participačního šlechtění (participatory plant breeding).
• Využití planých příbuzných druhů ve šlechtění elitních odrůd pro ekologické zemědělství.
• Využití výsledků a inovací projektu v praxi a školení zainteresovaných zemědělců.

Podíl VÚRV na projektu

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. (VÚRV), se účastní řešení úkolů v rámci několika pracovních balíčků projektu ECOBREED, přičemž Ing. Dagmar Janovská, Ph.D., z týmu Genové banky je vedoucí pracovního balíčku WP5 zaměřeného na pohanku. Náš tým Genetiky a šlechtitelských metod je výzkumem rezistence k mazlavým snětím zapojen do pracovního balíčku WP2 zaměřeného na hodnocení a šlechtitelské aktivity spojené s pšenicí, který vede Dr. Heinrich Grausgruber z Universität für Bodenkultur ve Vídni (BOKU).*