Maximální výška kukuřice v silážním žlabu, kterou dokáže autonomní krmný míchací vůz Aura vybírat, činí čtyři metry. Při praktické ukázce na farmě si Aura dokázala dojet ke stěně silážní kukuřice přesně do takové vzdálenosti, aby pohybem frézy dolů byl uvolňován požadovaný objem krmiva. Vůz se přiblížil ke kukuřici tak přesně díky využívání svého lidaru.

U silážního žlabu byla zrovna stěna kukuřice celá hladce odfrézovaná z předcházejících dnů. Aura to ví, neboť si do paměti uloží poslední místo frézování kukuřice podle GPS. V případě zcela hladké kukuřičné stěny začne Aura od okraje. Boční stěnu žlabu má v paměti, a k přiblížení až k ní využije řízení všech kol. Při praktické ukázce se náhle všechna čtyři kola natočila souhlasným směrem ke stěně a v režimu krabího chodu se Aura plynule přesunula do strany. Po zastavení si sama ještě posunula do krajní boční polohy i rameno s frézou.

Poté následovalo spuštění frézy až na zem, tedy detekce spodní polohy. Poté se rameno zvedalo do výšky, se zvednutým ramenem si Aura trochu popojela dopředu a začala s frézováním krmiva. A to přesně od levého okraje stěny. V pístnicích, ovládajících rameno, jsou instalovány senzory tlaku. Pokud by oznámily zvýšený tlak na rameno, spouštění by se automaticky zpomalilo. To může být případ travních senáží, které jsou udusanější a tvrdší.

Jakmile fréza „dojela“ až dolů, ještě sesbírala materiál na zemi. Po celou dobu nabírání krmiva si Aura „vidí“ do míchací vany a na požádání může odeslat snímek vany formou SMS. Poté se celé rameno posunulo o šířku záběru frézy vpravo a celý cyklus nabírání pokračoval znova.*