Zatím jedinou obranou proti africkému moru prasat je zajištění biologické bezpečnosti chovu. A to i přes to, že na vývoji vakcíny pro terénní využití pracují vědecké týmy po celém světě již pár let. Záblesk naděje se objevil na konci dubna, když vědci v USA vyhlásili, že kandidát na vakcínu proti africkému moru prasat prošel důležitým bezpečnostním testem vyžadovaným před tím, než získá souhlas k použití.

Vzhledem k testům, které prokázaly, že při použití zmíněné vakcíny nehrozí riziko zpětného získání virulence, tak využití ochrany proti africkému moru prasata nabývá reálné obrysy.

Negativní test zpětné návratnosti virulence je nezbytným krokem ve schvalovacím procesu a současně i základním odrazovým můstkem pro další práci na vývoji tolik očekávané vakcíny.

Na vývoji zmiňované vakcíny se pracuje od roku 2020 a podílí se na něm vietnamská společnost pro tržní rozvoj Navetco a odborová organizace Ministerstva zemědělství USA.

O využití vakcíny v jednotlivých zemích budou muset rozhodnout místní veterinární autority.
Původcem afrického moru prasat je DNA virus, který se ve vnímavých prasečích populacích velmi rychle šíří. K přenosu nákazy, která není přenosná na jiné druhy zvířat ani na člověka dochází již druhý den po infekci především slinami, sekretem z očí a nosu, aerosolem. Po několika dnech se virus šíří také močí, výkaly a semenem. Zdrojem přenosu jsou nakažená zvířata, kontaminované dopravní prostředky, chovatelské pomůcky a materiál, stejně jako kontaminované produkty živočišného původu v podobě masa a masných výrobků. Infekční dávka je 10^5,3 – 10^9,3 ID₅₀, inkubační doba je 3 až 21 dní, virémie nastává po dvou až osmi dnech po infekci a z důvodu absence neutralizujících protilátek přetrvává až několik měsíců.  Virus je vysoce odolný ve vnějším prostředí i v materiálech živočišného původu.*